Příběh diamantové brože

Všechno začalo tím, že v pozůstalosti JUDr. Jiřího Křížka nalezla jeho praneteř Zuzana Petříková zajímavý dopis nizozemskému velvyslanci v Havaně panu Jacobovi van der Gaagovi z 11. října 1968.

Vaše Excelence,

věřím, že si na mě vzpomínáte z doby Vašeho diplomatického působení v Praze. Měl jsem to potěšení se s Vámi několikrát setkat a nemohu zapomenout na Vaši laskavost. Netuším, jestli víte, jak špatně se ke mně svět následně zachoval. Byl jsem obviněn z velezrady a špionáže ve prospěch Západních mocností a odsouzen ke dvaceti dvěma letům žaláře. Po čtrnácti letech věznění jsem byl podmínečně propuštěn. Bylo mi znemožněno živit se mou původní profesí, byl jsem šťasten, že jsem našel práci v knihkupectví jako příručí. Ale nyní, když Sověti okupovali mou zemi, uvažuji o emigraci do Kanady. Mám samozřejmě někoho, kdo mi v začátcích pomůže a to je má sestra, ale i ona tam emigrovala před dvaceti lety a její manžel je již v penzi, takže také nedisponuje většími prostředky. A to je důvod, proč píši tyto řádky.

Věřím, že si vzpomenete na diamantovou brož, kterou jsem Vám před devatenácti lety dal do úschovy v předtuše, co přijde. Nikdo si tehdy nemohl pomyslet, že na tak dlouhou dobu. Pokoušel jsem se Vás kontaktovat již přede dvěma lety, ale můj dopis jste asi nikdy nedostal.

Nyní, když je to otázka mé další existence, Vás prosím, abyste brož poslal mému synovci na jeho adresu ve Vancouveru.

Když ji prodám, získám potřebný kapitál do začátku nového života. Pokud již brož nevlastníte, prosím, zašlete na uvedenou adresu odpovídající částku. Původní cena před válkou činila asi 70 tisíc československých korun.

Vaše Excelence, prosím, dejte mi vědět, jak jste se rozhodl co nejdříve.

S úctou

JUDr. Jiří Křížek

Ten dopis, tolik připomínající nikdy nevrácené cennosti lidí prchajících před nacisty, v nás vyvolal mnoho otázek a zvědavosti. Pro představu, jak cenný předmět to byl, je nutno si uvědomit, že plat dělníka dělal ve třicátých letech přibližně 600 Kč, automobil Škoda stál 17 000 Kč a za 70000 korun bylo možné v té době koupit menší vilku.

Rozhodli jsme se proto po broži pátrat, a pokud to půjde, celou záležitost objasnit.

Především jsme si ověřili, že pan Jacob van der Gaag skutečně působil na Nizozemském velvyslanectví v Praze v roce 1949, kdy mělo dojít k předání brože. Narodil se 7. ledna 1905 v nizozemském Leidenu. Diplomatickou kariéru zahájil v roce 1947 jako první tajemník velvyslanectví v Mexiku. Odtud se přesunul do Prahy, následoval Singapur, Barma, Chile a indická Bombay. Diplomatickou kariéru ukončil v roce 1970 po pětiletém působení na velvyslaneckém postu v kubánské Havaně. Zjištěné údaje tedy odpovídaly informacím obsaženým v Křížkově dopisu.

Při pátrání by nám pomohla fotografie onoho šperku. Požádali jsme proto paní Zuzanu žijící ve Vancouveru, aby prošla všechna rodinná alba a zkusila najít fotografii kohokoliv z rodiny s touto broží. Po týdnu přišel e-mail s negativní odpovědí. Fotka se bohužel nedochovala.

Zato jsme objevili na webu www.dejinyasoucasnost.cz článek Pavlíny Formánkové: „Národní muzeum v roce 1996 zažilo překvapení. Obrátilo se na něj Velvyslanectví Nizozemského království v Praze s tím, že zaměstnanci objevili v depozitáři ambasády podivná zavazadla. Když je prohlédli, zjistili, že obsahují věci, které si zde těsně před svým odchodem do exilu v roce 1949 uschovala Sidonie Nádherná. Sama se na velvyslanectví dočasně ukrývala, když 16. srpna 1949 zatkli jejího přítele, bývalého šéfa Státního památkového úřadu Václava Wagnera. Bála se, že si StB přijde i pro ni.“

Brož by tedy mohla být uschována v depozitáři Nizozemského velvyslanectví v Praze. Možné je, že pan Van der Gaag Křížkovy dopisy nikdy nedostal. Přece nemůžeme automaticky vycházet z toho, že onu brož má v držení on, respektive jeho děti. Jacob van der Gaag v roce 1988 ve věku osmdesáti tří let zemřel a své vysvětlení nám již podat nemůže. Nejprve jsme zjistili jméno jednoho z jeho synů. Roland van der Gaag také pracoval v diplomatických službách Nizozemského království. Druhý syn Maarten v roce 2009 zemřel. Podařilo se nám zjistit i jeho e-mailovou adresu. Na náš dotaz se ozval obratem. Ano, je opravdu synem pana velvyslance Jacoba van der Gaaga. Zaslali jsme mu kopii dopisu JUDr. Jiřího Křížka jeho otci. Zde je překlad jeho odpovědi:

„Je vskutku velmi nešťastné, že pan Křížek nedostal žádnou odpověď na svůj dopis a souhlasím s Vámi, že na vině je pravděpodobně kubánská pošta, která zabránila mému otci jej obdržet. Můj otec pobýval v Praze jen velmi krátce, přijel v roce 1949  a musel už v následujícím roce odjet, protože byl s dalšími dvěma holandskými kolegy po krátké diplomatické roztržce ze země vyhoštěn. Pravděpodobně musel nechat brož včetně instrukcí v trezoru vyslanectví. Tak jak navrhujete, nejlepší cestou bude, aby se rodina obrátila s dotazem na pražské vyslanectví. Pokud by tam nebyla ani brož, ani nějaký záznam, pak je ještě možné kontaktovat archiv Ministerstva zahraničí v Haagu. Vzhledem k tomu, že jsem již několik let v penzi, nemohu Vám s touto věci více pomoci.“

Roland van der Gaag nás po několika dnech kontaktoval ještě jednou. Poslal nám fotografii svého otce z konce šedesátých let. Kromě toho byl tak laskav, že naši prosbu na Nizozemském velvyslanectví písemně podpořil. Zajímalo nás, co si máme představit pod termínem „po krátké diplomatické roztržce“ užitým v Rolandově dopise. Podařilo se nám zjistit, že Jacob van der Gaag veřejně protestoval proti tomu, že mu nebylo umožněno vzít si vlastního tlumočníka k soudnímu řízení, ve kterém byl projednáván případ jednoho nizozemského občana. Informoval o tom a dalších problémech zahraniční tiskové agentury. To stačilo československým orgánům k tomu, aby ho označily za „personu non grata“ a v roce 1950 jej vyhostily z republiky.

Ale vraťme se k našemu pátrání po drahocenné broži. V březnu 2019 jsme oslovili nizozemského velvyslance v Praze s prosbou, aby nahlédl do dobových záznamů a depozitářů velvyslanectví a zjistil jakékoliv informace o broži JUDr. Jiřího Křížka. Kdybychom pracovali pro Hollywood a psali scénář o životě Jiřího Křížka, končil by filmový příběh diamantové brože takto:

Kamera zabírá Kaňkův palác, sídlo České advokátní komory. Je 5. listopadu 2019 večer, na fasádě domu je obrovský transparent ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ. Do tmy podzimního večera na Národní třídě září jen okna galerie, za nimiž se míhají společensky oblečení lidé. Kamera vplouvá dovnitř a zabírá hosty slavnostního večera postávající se sklenkami sektu v ruce. Šum utichá a slova se ujímá předseda České advokátní komory JUDr. Vladimír Jirousek. Zatímco hovoří, bloudí kamera mezi hosty, až si najde nic netušící paní Zuzanu Petříkovou, praneteř JUDr. Jiřího Křížka. Předseda Jirousek již dokončil uvítací řeč, prohlásil výstavu za zahájenou a zve k mikrofonu Jeho Excelenci, nizozemského velvyslance, který se ujímá slova: „Je mi mimořádným potěšením, že mohu s odstupem sedmdesáti let dokončit misi, o kterou mého předchůdce Jacoba van der Gaaga v roce 1949 požádal pan doktor Křížek. Uložil si tehdy v předtuše svého uvěznění na našem zastupitelském úřadě velmi cennou věc. Jsem rád, že díky pátrání České advokátní komory mohu dnes vrátit paní Zuzaně Petříkové tuto překrásnou diamantovou brož, která jí právem náleží.“ Kamera zabírá dojatou Zuzanu, která zvolna přejde k mikrofonu a se slzami v očích děkuje.

Jenže začátkem dubna 2019 přišel dopis nizozemského velvyslance v Praze. „Obdržel jsem Váš dopis z 16. března týkající se pana Křížka, který bojoval proti komunismu a byl odsouzen k dvaadvaceti letům vězení v roce 1950. Naše velvyslanectví chápe a plně podporuje iniciativu České advokátní komory, se kterou organizuje výstavu dokumentující kauzy právníků bojujících s totalitním režimem. Ve Vašem dopise se odvoláváte na osobní korespondenci pana Křížka zmiňující kontakty, které měl mít před svým uvězněním s panem Jacobem van den Gaagem, „tehdejším vyslancem“ a také korespondenci, která měl proběhnout po propuštění pana Křížka z vězení. Abych mohl odpovědět na Váš dopis, požádal jsem Ministerstvo zahraničních věcí v Haagu o prohledání národního archivu. Staré spisy pražské ambasády byly totiž převedeny do Nizozemska. Bohužel se badatelům nepodařilo najít žádnou stopu či dokumenty týkající se pana Křížka a jeho osobního majetku zmíněném v jeho dopise. A to ani ve spisech pana Van der Gaaga, nebo kdekoli jinde.

V mezičase jsem také obdržel e-mail od pana Rolanda van der Gaaga, syna Jacoba van der Gaaga. Zmiňuje se o tom, že jeho otec nebyl v letech 1949-1950 vyslancem, nýbrž prvním tajemníkem, což se potvrdilo i v diplomatických listinách, které máme k dispozici na naší ambasádě. Syn předpokládá, že dopis, který měl pan Křížek poslat po svém propuštění z vězení jeho otci, nikdy nedošel. Pan Van der Gaag v té době sloužil jako vyslanec na ambasádě v Havaně. Kubánské orgány neustále monitorovaly veškerou korespondenci.

Syn si není vědom toho, že by pan Křížek předal jeho otci jakékoli osobní předměty, pokud by byly nalezeny, syn by je přirozeně s radostí vrátil jejich legálním vlastníkům. Je mi líto, že Vám nemohu poskytnout žádná další vodítka v této věci. Přeji České advokátní komoře úspěch při přípravě výstavy.

Kees Jane René Klompenhouwer

velvyslanec Nizozemského království

Tím naše pátrání končí, více už se nedozvíme. Jisté je jen to, že to byl totalitní komunistický režim, kdo připravil našeho kolegu, JUDr. Jiřího Křížka, o veškerý majetek a mnoho let života.