František Hejný

Spoluautory kapitoly o JUDr. Františku Hejném jsou JUDr. Petr Toman, Ondřej Šebesta a PhDr. Petr Blažek, Ph.D.

František Hejný se narodil 9. prosince 1911 v Hranicích na Moravě jako syn úředníka politické správy Františka Hejného a jeho manželky Jany, vnučky Ignáce Šustaly, zakladatele a majitele Tatry Kopřivnice. Celý život měl silný citový vztah k Valašsku a Lašsku.

Obecnou školu navštěvoval v Brně, kam se rodina Hejných přestěhovala v roce 1917. Reálné gymnázium v Brně ukončil s vyznamenáním v roce 1930 a téhož roku byl přijat ke studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium úspěšně dokončil složením státních závěrečných zkoušek v lednu 1935. Mezi učitele, u nichž skládal zkoušky, patřili například profesoři František Weyr, František Vážný, Bohumil Baxa a Karel Engliš. V prosinci 1939 se oženil s Hildegardou Ježkovou a v listopadu 1940 se jim narodila dcera Jana.

Po absolvování právnického studia nastoupil na několik měsíců jako bezplatný právní praktikant ke Krajskému soudu civilnímu v Brně. Od října 1935 až ledna 1937 byl advokátním koncipientem brněnského advokáta JUDr. Ladislava Mullera. Toto místo však opustil a stal se právním úředníkem Finanční prokuratury Brně. Ve svém pozdějším životopise k tomu uvádí: „Chtěl jsem však zůstati u advokacie dále a do státní služby jsem přešel jen na naléhání a nátlak svého otce, který chtěl míti ze mne státního úředníka.“ V květnu 1939 složil advokátní zkoušku s prospěchem velmi dobrým. I nadále však zůstával na finanční prokuratuře. Nejprve z důvodu války, později až do konce roku 1947 proto, aby pomohl zvládnout nápor úkolů, které musela finanční prokuratura po skončení války řešit.

Konec války prožil František Hejný na Českomoravské vysočině v rodině Karla Engliše. Zde se aktivně zapojil do odboje protifašistického odboje, kdy byl napojen na poměrně početnou partyzánskou skupinu, které dodával léky a potraviny. V jejím čele stáli sovětští velitelé kpt. Ivan Andrejevič Labuňskij a plk. Maxim Fjodorovič Petrovskij.

Po osvobození se František Hejný aktivně zapojil do politiky, v roce 1946 se stal řadovým členem národních socialistů. Členství ukončil po únoru 1948, do takzvané obrozené socialistické strany již nevstoupil. Podle pozdějšího hodnocení StB měl odmítavý postoj ke komunistické straně již před únorovým převratem: „S funkcionáři KSČ vyhledával spory, tropil si z nich posměšky a ztěžoval jejich práci nemístnými vtipy, které byly zaměřeny na představitele strany. Na komunisty svaloval, že si rozkradli celou republiku a že si obsazují nejlepší byty.“

Žádost o zápis do seznamu advokátů podal JUDr. František Hejný počátkem listopadu 1947. Bylo jí obratem vyhověno a Františkovi Hejnému se splnil jeho životní sen a po složení slibu, k němuž došlo 20. listopadu 1947, se konečně stal advokátem.
Jeho advokátní kancelář sídlila v brněnské ulici Veselá č. 6, poblíž Náměstí Svobody.

Práce advokáta ho bavila. Během krátké doby získal oprávnění k obhajobě před Nejvyšším soudem. Když mu byla na počátku padesátých let uzavřena advokátní kancelář, přešel v roce 1950 do Krajského sdružení advokátů v Brně a po reorganizaci byl od 1. ledna 1952 členem Advokátní poradny č. 1 v Brně. Po vzniku Státní soudu v Brně zde působil jako advokát.

Podle zprávy StB z května 1953 se po únorovém převratu zpočátku stáhl do soukromí a politicky se příliš neprojevoval. Důvodem byla skutečnost, že již na jaře 1948 byl zatčen a poslán do tábora nucených prací. Dostal se ven na základě přímluvy svého švagra, který byl tehdy radou na velvyslanectví v Argentině.

František Hejný se po návratu do Brna věnoval především práci. V zájmu svých klientů riskoval i vlastní bezpečnost a osobní štěstí. Při jednom z hlavním líčení se několik měsíců před svým zatčením setkal na toaletě s prokurátorem, s nímž se dobře znal z minulých let. Řekl mu výmluvná slova: „Franto, nech toho, nebo budeš viset taky.“ Za několik měsíců poté došlo na jeho slova, byť naštěstí ne zcela.

Nejdříve byla zatčena manželka Františka Hejného. Vedení Advokátní poradny č. 1 v Brně o tom informovalo 15. srpna 1953 Ústředí advokátních poraden v Praze. Později doplnilo, že byla zatčena pro protistátní činnost a že „podle názoru orgánu StB není možné, aby byl dr. Hejný obhájcem podle zvláštního seznamu. Stejně není možné, aby byl nadále advokátem, i když není nutné, aby byl okamžitě propuštěn.“ Na základě této informace zrušilo 27. srpna 1953 Ústředí advokátních poraden jeho členství v Advokátní poradně č. 1 v Brně s dodržením tříměsíční výpovědní lhůty.

Krátce na to, 20. října 1953, byl nakonec zatčen také JUDr. František Hejný. Ústředí advokátních poraden obratem zrušilo svůj předchozí výměr o jeho vyloučení s tříměsíční lhůtou a nahradilo jej vyloučením s okamžitou platností k 24. říjnu 1953. 

Manželka Hilda byla propuštěna na konci roku 1953 poté, kdy dvakrát totálně zkolabovala a vypadaly jí zuby. Nakonec nebyla souzena.

Politický proces s Františkem Hejným se uskutečnil 13. května 1954 před Krajským soudem v Jihlavě. Podle vyneseného rozsudku byl za neoznámení trestného činu, nadržování a přijímání úplatku odsouzen ke čtyř a půl rokům vězení. Nejvyšší soud v Praze 9. září 1954 pak na návrh prokuratury zvýšil trest odnětí svobody o půl roku.

František Hejný byl propuštěn z výkonu trestu v květnu 1955 na tzv. amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. I potom však zůstal pro režim občanem druhé kategorie. Již nikdy mu nebylo umožněno vykonávat profesi advokáta. Pracoval v Juranových závodech v Brně jako závozník, ve výrobním družstvu KRAS v Brně jako dělník a na konci svého života jako vrátný v nemocnici U Sv. Anny v Brně. Teprve v roce 1968 mu byl navrácen akademický titul JUDr. Mohl krátce vykonávat práci podnikového právníka v Krajském ústavu národního zdraví v Brně. Přestože mu jeho přátelé Tomáš Baťa a Karel Engliš nabízeli možnost odejít do exilu, nikdy neodešel. Vždycky říkával, že pokud by se nemohl projít po Radhošti a po České v Brně, nemohl by být šťasten.

JUDr. František Hejný se i přes krutý osud neuzavřel do sebe. Díky své povaze a lásce k životu se aktivně zapojoval do společenského a kulturního dění. Byl po dobu více jak dvaceti let starostou Slováckého krúžku v Brně.  Navíc byl aktivním a úspěšným sportovcem (šerm, tenis, lodní sporty, plavání a lyžování), stal se i členem Jednoty českých právníků a Kynologického spolku.

Usnesením Krajského soudu v Brně z 12. března 1991 bylo rozhodnuto, že JUDr. František Hejný je účasten rehabilitace. Rozsudky Krajského soudu v Jihlavě a Nejvyššího soudu v Praze byly zrušeny a trestní stíhání JUDr. Františka Hejného bylo zastaveno. Své rehabilitace se však nedožil, zemřel 29. srpna 1990 v Brně.