JUDr. Jiří Křížek (1893–1975)

Spoluautory kapitoly o JUDr. Jiřím Křížkovi jsou JUDr. Petr Toman, Ondřej Šebesta a JUDr. Erika Mačáková. 

Studium práv Jiřího Křížka přerušila první světová válka.  Byl těžce raněn na ruské frontě. První advokátská léta strávil v Bratislavě. Za války se zapojil do odbojové činnosti. Mezi jeho klienty se řadily slavné šlechtické rody i zahraniční ambasády. Dodatečně byl zařazen do skupiny obžalovaných v čele s JUDr. Miladou Horákovou, přestože nikoho z obviněných neznal. Byl odsouzen k trestu 22 let, 13 let si odseděl. Z vězení vyšel jako starý a nemocný člověk, ale komunisty nezlomený.

Jiří Křížek se narodil 27. května 1893 v Praze na Královských Vinohradech. Rodina Křížkových patřila do pražské dobře situované vrstvy. Otec pracoval jako ředitel banky Slavia, matka byla v domácnosti. Křížkovi již měli o několik let starší dceru Bělu. Děti vyrůstaly v harmonickém rodinném prostředí. Rodina život v Praze střídala s pobyty na venkově u příbuzných. Děti se učily zejména hře na klavír, etiketě a cizím jazykům. Tatínek vyprávěl dětem při častých procházkách o historii míst, kterými společně procházeli. Tímto způsobem v dětech vypěstoval vztah nejen k Praze, ale také k české historii. Rodiče se hlásili k římskokatolické církvi a děti vychovávali v křesťanském duchu.

Jiří byl bystrý a vnímavý chlapec, ve škole měl dobré výsledky. Po ukončení obecné školy pro chlapce studoval mezi léty 1905–1912 na českém gymnáziu na Královských Vinohradech. I gymnázium zvládal výtečně, téměř celou školní výuku absolvoval na jedničky. Pokračování na univerzitě proto bylo samozřejmostí. V prosinci 1912 byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Fakultu ukončil nakonec až v roce 1920, protože studium bylo přerušeno první světovou válkou.

V roce 1914 narukoval Jiří Křížek, kterému bylo tehdy 21 let, k 11. pěšímu pluku v Praze. O rok později,  v roce 1915, byl na ruské frontě těžce raněn. Následující měsíce strávil v péči lékařů v nemocničním ošetřování. Poté byl až do konce války zařazen jako instruktor výcviku nováčků a na frontu se již nedostal. V rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti poručíka. Po vzniku samostatného Československa se ještě zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl velitelem setniny prvního dobrovolnického pluku. Do zálohy odešel v hodnosti štábního kapitána.

Po válce se Jiří Křížek vrátil do univerzitních lavic. Chyběly mu poslední dva roky k tomu, aby se stal právníkem. Po dokončení studií se v roce 1920 přestěhoval do Bratislavy. V této době to mezi právníky nebylo nic neobvyklého. Nejprve si prošel praxí advokátního koncipienta, poté dva roky pracoval u advokáta JUDr. Milana Ivánky a další dva roky u JUDr. Ľudevíta Medveckého. Povinnou praxi splnil, byl proto 29. prosince 1924 zapsán do Advokátní komory v Turčianskom Sv. Martine.

Od počátku ledna 1925 začal pracovat jako samostatný advokát. Kancelář mu – podle vlastních slov – prosperovala dobře. Zaměstnával jednoho advokátního koncipienta a dvě kancelářské síly. Do Prahy se často vracel za rodinou. Sestra Běla se mezitím provdala za významného českého národohospodáře, sociálnědemokratického poslance, pátečníka a později rektora Vysoké školy obchodní^[1] v Praze profesora Josefa Macka.

V Praze se Jiří Křížek seznámil s Annou Matějovskou. Jejím otcem byl pražský magistrátní rada Ing. Matějovský. V roce 1923 se vzali. Manželství bylo po celou dobu bezdětné, ale láskyplné a soudržné. Po sňatku přestala Anna pracovat a následovala svého manžela do Bratislavy.

V Bratislavě prožili manželé Křížkovi šťastné roky. Jiřímu se profesně dařilo. Byl inteligentní, komunikativní a jazykově vybavený, a tak snadno získával klientelu zejména v diplomatických kruzích. Spolu s manželkou vedli bohatý společenský život, účastnili se různých diplomatických recepcí a večírků. Na Slovensku zůstali až do roku 1939.

Ve výkonu advokacie pokračoval doktor Jiří Křížek i po svém návratu do Prahy. V době okupace Československa jeho advokátní kancelář příliš neprosperovala. Za protektorátu Jiří Křížek u německých soudů nezastupoval a obecně hůře získával novou klientelu. Věnoval se více kauzám majetkového charakteru, dojížděl za tímto účelem třeba i do Budapešti.

Od roku 1940 měl Jiří Křížek vyvíjet aktivity ve zpravodajských službách ilegálně operující skupiny Dr. Lányho, která pracovala pro londýnskou exilovou vládu. Zúčastnil se i Pražského květnového povstání. Od 5. do 10. května 1945 působil u velitelství revoluční gardy okrsku Malá strana – ministerstvo financí.

Po skončení války se jeho advokátní kanceláři konečně začalo lépe dařit. Zúročil zejména diplomatické kontakty, které navázal na Slovensku a z těchto kruhů začal budovat klientelu v Praze. Poskytoval právní služby některým zahraničním ambasádám, zejména britské, ale i rakouské nebo indické. Tyto kontakty mu otevřely dveře i do šlechtických kruhů nebo k bohatým podnikatelům. Mezi jeho klienty patřili rovněž např. Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Kinští.

Po roce 1945 se Jiří Křížek stal členem Československé lidové strany. Předzvěst profesní, ale zejména osobní tragédie přineslo rozhodnutí Krajského sdružení advokátů v Praze z prosince 1949, aby zlikvidoval svoji advokátní kancelář, a to nejpozději do konce února 1950. V únoru 1950 byl vzat do vazby. Dodatečně byl připojen ke skupině kolem JUDr. Milady Horákové, ač nikoho z dalších dvanácti souzených neznal. Zejména poskytování právních služeb západním, a tím pádem nepřátelským ambasádám a bohaté šlechtě, rovněž likvidované komunistickým režimem, poskytlo záminku k tvrzení, že působil proti výdobytkům Února 1948. Pro jeden z největších politických procesů, který doprovázela rozsáhlá propagandistická kampaň, byl JUDr. Křížek zároveň viditelně vybrán jako „zástupce“ lidové strany. V červnu 1950 byl uznán vinným z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Byl odsouzen ke 22 letům těžkého žaláře. Součástí rozsudku bylo uložení peněžitého trestu ve výši 150 tisíc korun, propadnutí celého jmění a ztráty občanských práv na dobu deseti let.

Trest si odpykával v těžkých podmínkách těch nejkrutějších věznic – na Mírově, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Za celou dobu věznění se nenechal zlomit ke spolupráci s totalitním režimem. Tajná služba k němu ve věznici vedla pozorovací svazek. Mezi vězni působil jako nesporná morální autorita. Propuštěn byl v roce 1963 na základě milosti prezidenta republiky. Bylo mu téměř 70 let a měl podlomené zdraví. Do advokacie se už nevrátil a jelikož mu nebyl přiznán žádný důchod, živil se jako knihkupec.

V době jeho věznění přišly těžké časy i na jeho manželku Annu.  Ta se jako nemajetná musela vystěhovat z krásné malostranské vily. Byl jí přidělen jeden pokoj v rozděleném bytě na dnešním Smetanově nábřeží. Živila se manuální prací v továrně. Ač sama a opuštěná, neustále morálně podporovala svého muže, pravidelně jej ve věznicích navštěvovala a drobnými balíčky mu zpříjemňovala krutý trest.   

Jeho sestra Běla emigrovala v roce 1949 i s manželem, kterému hrozilo zatčení, do USA. Jiří Křížek o přípravách útěku věděl, sám také zvažoval odchod z republiky, ale proti byla manželka, která se chtěla postarat o svou matku. Z odchodu proto sešlo. Běla se o bratrově zatčení a obvinění z těžkých zločinů dozvěděla z rádia během svého útěku. Mackovi se po příjezdu do Ameriky nejdříve usadili v Pittsburghu, kde Josef Macek působil jako profesor ekonomie na univerzitě. Na důchod se přestěhovali do kanadského Vancouveru. V roce 1968, po uvolnění poměrů, se manželé Křížkovi vydali do Kanady, kde se Jiří po dlouhých dvaceti letech shledal se svou sestrou. Společně s manželkou zvažovali možnost v Kanadě i zůstat, nakonec se ale vrátili zpět do Prahy. Byli již příliš staří, aby si v zahraničí hledali práci a nechtěli být sestře na obtíž.

Stárnoucí bezdětní manželé dožili v Praze za pomoci rodinných přátel, kteří o ně pečovali. V létě 1975 se oba manželé ocitli v nemocnici, každý na jiném oddělení, jenom dvě patra od sebe. První zemřela Anna. Dva dny po jejím pohřbu (5. září 1975) ve věku 83 let i Jiří. Pohřbeni jsou oba na Olšanských hřbitovech v Praze.